V pátek 17. 3. se žáci 7. a 8. ročníku vypravili za doprovodu paní učitelek V. Voráčkové, Z. Řehoutové a paní asistentky J. Záhorkové do Prahy. I když jsme si museli přivstat a vyjet v brzkých ranních hodinách, strávili jsme pěkný den, dokonce i počasí nám přálo.

Nejdříve jsme zhlédli představení Městských divadel pražských Volání divočiny podle předlohy Jacka Londona a v režii Štěpána Gajdoše a dramaturgii Simony Petrů. Šlo o moderní divadlo a některé děti byly v divadle poprvé, proto je možná zvláštní provedení trochu překvapilo. V literárních hodinách si ještě zvláštnosti moderního divadla vysvětlíme a připomeneme si, že nejde vždy o věrné zpracování námětu, ale v tomto případě někteří dobře pochopili, že celé provedení mělo v divákovi navodit pocit surovosti a chladu tehdejší drsné Aljašky, života zlatokopů a jejich věrných přátel – psů. Kdo se již s tímto dílem setkal, jistě si vzpomněl na vlčí krev psa Bucka a nezkrotnou divočinu, která jej lákala zpět do svých útrob.

Po krátkém občerstvení na Václaváku jsme se přesunuli do Národního muzea. Připomněli jsme si význam této budovy, její historii, zvláště v prostorách Panteonu jsme si všimli krásné výtvarné a sochařské výzdoby. Poté už jsme procházeli stálými expozicemi – Příroda, Zázraky evoluce a Dějiny a lidé. Měli jsme radost, že jsme v mineralogické expozici našli i vltavíny z naší lokality, mnozí si pořídili foto exponátu Plejtváka myšoka nebo se zvěčnili třeba s bustou některé významné osobnosti. Každý měl za úkol zapamatovat si a později ve škole napsat, jaký exponát jej nejvíce zaujal a co si o něm pamatuje. Společně jsme se ještě vyfotili s Václavákem za zády a na závěr se odešli posilnit se nebo něco smlsnout do obchodního centra Palladium. Humor nám nechyběl a prodavači u některých restaurací typu fast food pochopili, že není radno používat pojem ´´bezedný kelímek´´, jelikož naši vynalézaví kluci toto vzali doslova.

Poté jsme se vrátili zpět na Hlavní nádraží, kde na nás již čekal náš autobus a hodný pan řidič. Našeho oblíbeného bezdomovce jsme tentokrát v parku nepotkali, ale v pořádku jsme se nad večerem vrátili domů.

My, paní učitelky, musíme děti pochválit za jejich vzorné chování i za to, že jsme se často zasmáli. Protože pro některé děti to byla vůbec první návštěva divadla nebo muzea, věříme, že to byl hezký začátek takových podobných aktivit.

Z. Řehoutová